Můj příběh

8.2. 2022admin0

Něco jako pucle života

Mnoho z Vás mě zná, jako profichovatelku, protože pejskům se věnuji na profi úrovni už víc, jak 20 let.
O psech a chovatelství jsem snila od dětství, jen jsem si na to musela dost dlouho počkat. A když už jsme měli domeček, začala jsem si plnit dětský sen.
Až mnohem později jsem pochopila, proč tak natvrdo a proč u nás bylo najednou víc pejsků. Tím se skládaly střípky vedoucí ke koučování. Něco jako pucle života a hledání dalších dílků

To co mě opravdu přivedlo ke koučování a co tím chci předávat, tak to souvisí i s léty klasického zaměstnání a vykonávání aktivit, se kterými jsem sice nesouhlasila, ale nezbývalo nic jiného. Děti, rodina, na to vše bylo třeba získávat finanční prostředky.

Že mě to nebavilo? No a?

Vždy jsem si našla nějaký zájem, směr, který odváděl moji pozornost jinam a tak i obohacoval mé priority. Nejdříve to byla jedna škola za druhou, až doma řekli dost, stále něco studuješ, zvyšuješ si kvalifikaci a doma to je vidět.

Byla jsem hrdá na to, co dokážu zvládnout a tak i podnikání, coby součást mého života, byla jasná volba. No, co kdyby došlo na nejhorší a já přišla o práci?

I s touto myšlenkou jsem si pohrávala, a když na to později došlo měla jsem svá „zadní“ vrátka, psy. Pár let to stačilo a já, jako vždy pokukovala po dalších možnostech. Když už se mi něco stává rutinou hledám, co dál a lépe.

Přemýšlela jsem o projektu pro ženy, aby stejně, jako já našly svůj směr, když se dostávají do „úzkých“

Jak to uchopit, abych nebyla „tuctová?“

Přišlo to, jako rána z čistého nebe (pěkný klišé) Objevila se nabídka koučovací školy, a protože já se vždy snažím jít profi cestou, zapadlo to do mozaiky mých puclí života.

A co nejen mně koučink dává

O tom příští příspěvek