Kdo jsem já

Jmenuji se Stanislava Lisnerová a jsem profesionální kouč.

Během několika desítek let jsem se setkala s různými styly komunikace.
To, jak moc je důležité umět pracovat s lidmi a jak moc to leckde chybí, je v mnoha firmách či společnostech výrazně vidět.
Vztahy mezi kolegy, nadřízený a podřízený. To vždy bylo velké téma k diskuzi.
Proto jsem vystudovala oblast personalistiky management
Mnohokrát jsem si ověřila, že vzdělání, ani vysoké školy nejsou zárukou pozitivního přístupu k lidem a v práci ke kolegům.
Zcela chyběl jakýkoliv systém Řízení lidských zdrojů
Mnohdy je zcela jedno, na jaké pracovní pozici člověk je.
Stírání odbornosti nemůže inspirovat k lepším výkonům.

Také jsem se setkávala s šikanou, stalkingem i syndromy vyhoření u sebe i kolegyň. Časté vystavování neprospěšnému jednání ze strany kolegů, ale i nadřízených je nutné změnit.

Jak jsem si začala hledat novou, prospěšnější cestu

Když jsem konečně i já pochopila, že se atmosféra, obrovský tlak na výkon neustále zhoršuje, rozhodla jsem se hledat si "zadní vrátka."

Co to bylo u mě?
U mě to byl můj sen z dětství. A tak má vášeň, mít pejsky a starat se o ně, se začínala probouzet.odrážky
Text odrážky
Text odrážky

Jako prorozvojový typ člověka jsem postupně vnímala nemožnost dalšího rozvoje, neodpovídající ohodnocení, ale i celkový smysl dalšího mého setrvávání ve firmě, jako ekonomka a personalistka provozovny.

Když jsem konečně i já pochopila, že se atmosféra, obrovský tlak na výkon neustále zhoršuje, rozhodla jsem se hledat si "zadní vrátka."

U mě to byl můj sen z dětství. A tak má vášeň, mít pejsky a starat se o ně, se začínala probouzet. Postupně to přerůstalo v něco, co jsem v té době ještě neuměla docenit. Stále jsem si jen říkala, to je jen ... , co kdyby jednou....., ale moc jsem tomu nevěřila.
Zatím jsem studovala, pracovala a snažila se vše zvládat tak, abych byla dobrá po všech strankách. Ale donekonečna to nejde. Musí přijít okamžik, kdy začnete mít dost.
Přesto jsem se ještě nějakou dobu snažila vše zvládat. Děti a jejich studia, to byl velký závazek, ale i tlak na to, co ještě vydržím. Například i to, když se šéfové mezi sebou hádají a na mě přehazují své neshody.

To je přesně to, co nám mnohdy chybí a brání včas říci NE!

Přišel zlom a já, v rámci změn ve firmě, odešla. I v tuto chvíli jsem byla vystavena tvrdému nátlaku, abych se vzdala odstupného v přiměřené výši.

Nedala jsem se a odešla hrdě, se vztyčenou hlavou!

Ale co dál?

Ze všech stran tlaky, abych si nevymýšlela a šla někam pracovat, že poslouchat se musí všude.

Že je takovýto přístup nepříjemný, a že si to už nenechám líbit, nikoho nezajímalo. A i když jsem nějaké pohovory absovovala, věděla jsem, že tudy moje cesta nepovede.

Už ne!

Určitý čas jsem si dala na rozkoukání, oddych a nabrání sil.

Své psy a chovatelství jsem dávno měla, ale stále mi nedocházelo, že to mi právě nyní stačí!
Tak moc jsem po mnoho let jela ve velké tlaku, že jsem se neuměla ani zastavit a prodýchat.

Dokonce jsem to vnímala, jako osobní selhání!

Už v té době se mi objevovala myšlenka, co takhle vytvořit nějaký projekt pro ženy, jako jsem já a předávat své zkušenosti.

Nesmělé myšlenky, ale byly tu.

Díky těmto myšlenkám se mi stále více a častěji vybavovalo vše, co jsem kdy prožila a musela zvládnout. Ať to bylo v dětství - šikana nebo dospívání.

Mnoho nepříjemných vzpomínek a také myšlenka, že vlastně právě já mohu ženám pomoci nedat se. Včas říci ne a nenechat si nikoho po sobě "šlapat."

Vždyť stále od žen slýchám, co mi zbývá než držet pusu a krok.

Najednou to přišlo

Jako blesk z čistého nebe mi někdo nabídl koučování

Sice ještě doba neuzrála, ale první kamínky mé budoucnosti byly položeny.

Pak už stačil vhodný okamžik, správná výzva od správného člověka a já nastoupila do koučovací školy profesionálů.

Dnes již s několika certifikáty a další vzdělávání před sebou.

Můj styl života. Potřeba výzev, uznání, sebeúcty.

Začátkem studia jsem pochopila, že to je to, co dává smysl mé další cestě.

Že takto můžu pomáhat ženám, jako jsem byla a jsem i dnes JÁ sama!
Vždyt jsem to již před lety sama chtěla, jen nevěděla, jak na to

Jmenuji se Stanislava Lisnerová a jsem profesionální kouč.

Také jsem se setkávala s šikanou, stalkingem i syndromy vyhoření u sebe i kolegyň. Časté vystavování neprospěšnému jednání ze strany kolegů, ale i nadřízených je nutné změnit.

Jak jsem si začala hledat novou, prospěšnější cestu

Když jsem konečně i já pochopila, že se atmosféra, obrovský tlak na výkon neustále zhoršuje, rozhodla jsem se hledat si "zadní vrátka."

Jako prorozvojový typ člověka jsem postupně vnímala nemožnost dalšího rozvoje, neodpovídající ohodnocení, ale i celkový smysl dalšího mého setrvávání ve firmě, jako ekonomka a personalistka provozovny.

Když jsem konečně i já pochopila, že se atmosféra, obrovský tlak na výkon neustále zhoršuje, rozhodla jsem se hledat si "zadní vrátka."

U mě to byl můj sen z dětství. A tak má vášeň, mít pejsky a starat se o ně, se začínala probouzet. Postupně to přerůstalo v něco, co jsem v té době ještě neuměla docenit. Stále jsem si jen říkala, to je jen ... , co kdyby jednou....., ale moc jsem tomu nevěřila.

Zatím jsem studovala, pracovala a snažila se vše zvládat tak, abych byla dobrá po všech strankách. Ale donekonečna to nejde. Musí přijít okamžik, kdy začnete mít dost.

Přesto jsem se ještě nějakou dobu snažila vše zvládat. Děti a jejich studia, to byl velký závazek, ale i tlak na to, co ještě vydržím. Například i to, když se šéfové mezi sebou hádají a na mě přehazují své neshody.

To je přesně to, co nám mnohdy chybí a brání včas říci NE!

Přišel zlom a já, v rámci změn ve firmě, odešla. I v tuto chvíli jsem byla vystavena tvrdému nátlaku, abych se vzdala odstupného v přiměřené výši.

Ale co dál?

Ze všech stran tlaky, abych si nevymýšlela a šla někam pracovat, že poslouchat se musí všude.

Že je takovýto přístup nepříjemný, a že si to už nenechám líbit, nikoho nezajímalo. A i když jsem nějaké pohovory absovovala, věděla jsem, že tudy moje cesta nepovede.

Určitý čas jsem si dala na rozkoukání, oddych a nabrání sil.

Své psy a chovatelství jsem dávno měla, ale stále mi nedocházelo, že to mi právě nyní stačí!

Tak moc jsem po mnoho let jela ve velké tlaku, že jsem se neuměla ani zastavit a prodýchat.

Dokonce jsem to vnímala, jako osobní selhání!

Už v té době se mi objevovala myšlenka, co takhle vytvořit nějaký projekt pro ženy, jako jsem já a předávat své zkušenosti.

Nesmělé myšlenky, ale byly tu.

Díky těmto myšlenkám se mi stále více a častěji vybavovalo vše, co jsem kdy prožila a musela zvládnout. Ať to bylo v dětství - šikana nebo dospívání.

Mnoho nepříjemných vzpomínek a také myšlenka, že vlastně právě já mohu ženám pomoci nedat se. Včas říci ne a nenechat si nikoho po sobě "šlapat."

Vždyť stále od žen slýchám, co mi zbývá než držet pusu a krok.

Najednou to přišlo

Jako blesk z čistého nebe mi někdo nabídl koučování

Sice ještě doba neuzrála, ale první kamínky mé budoucnosti byly položeny.

Pak už stačil vhodný okamžik, správná výzva od správného člověka a já nastoupila do koučovací školy profesionálů.

Dnes již s několika certifikáty a další vzdělávání před sebou.

Můj styl života. Potřeba výzev, uznání, sebeúcty.

Že takto můžu pomáhat ženám, jako jsem byla a jsem i dnes JÁ sama!

Vždyt jsem to již před lety sama chtěla, jen nevěděla, jak na to

Má cesta jsou vztahy pracovní. Jejich náročnost. Cílem je pomoci ženám najít vlastní cestu samy k sobě.