Kdo jsem já?

Jmenuji se Stanislava Lisnerová a jsem profesionální kouč, psycholog

Pomáhám ženám najít  si vlastní cestu, v oblasti vztahů osobních i pracovních. Zejména, jak se nenechat nikým a ničím ovládat. Umět se zdravě a hlavně včas ohradit! 

Během několika desítek let jsem se setkala s různými styly komunikace. Vztahy mezi kolegy, nadřízený a podřízený. To vždy bylo velké téma k diskuzi.  

Mnohokrát jsem si ověřila, že vzdělání, ani vysoké školy nejsou zárukou pozitivního přístupu k lidem a v práci ke kolegům. Mnohdy je zcela jedno, na jaké pracovní pozici člověk je!

To, jak moc je důležité umět pracovat s lidmi a jak moc to leckde chybí, je v mnoha firmách či společnostech výrazně vidět!

Toto vše mě přimělo nejen zvýšit si kvalifikaci, ale i vystudovat například PSYCHOLOGII či PRÁVO, jako součást studia Personalistiky. Tak jsem se naučila lépe pomáhat nejen sobě, ale i těm, kteří pomoc hledají a přivítají!

Mnohokrát jsem se setkala s šikanou, stalkingem i syndromy vyhoření u kolegyň, které byly často vystavovány neprospěšnému jednání ze strany kolegů, ale i nadřízených.  Zejména ty starší těžce nesly takovýto přístup. Také byly i častěji nemocné nebo odešly dříve do důchodu.

I já měla "našlápnuto" k syndromu vyhoření.

Jako prorozvojový typ člověka jsem postupně vnímala nemožnost dalšího rozvoje, neodpovídající ohodnocení, ale i celkový smysl dalšího mého setrvávání ve firmě, jako ekonomka a personalistka provozovny.

Díky studiu, ale i mé povaze jsem se uměla více bránit. I tak jsem byla nucena nevhodné ataky kolegů či nadřízených odrážet, jednoduše se nepodat.nátlaku.

Neustálá studia a potřeba vše zvládat včetně rodiny, to byl v té době můj smysl života  Způsob, jak přijít na jiné myšlenky, odreagovat se od neustále zvyšujícího se stresu.

Postupně i mě situace přiměla hledat cesty, jak z tohoto kolotoče ven!

To je přesně to, co nám mnohdy chybí a brání včas říci NE!

Když jsem konečně i já pochopila, že se atmosféra, obrovský tlak na výkon neustále zhoršuje, rozhodla jsem se hledat si "zadní vrátka." 

U mě to byl můj sen z dětství. A tak má vášeň, mít pejsky a starat se o ně, se začínala probouzet. Postupně to přerůstalo v něco, co jsem v té době ještě neuměla docenit.  Stále jsem si jen říkala, to je jen ... , co kdyby jednou....., ale moc jsem tomu nevěřila.

Zatím jsem studovala, pracovala a snažila se vše zvládat tak, abych byla dobrá po všech strankách. Ale donekonečna to nejde. Musí přijít okamžik, kdy začnete mít dost. 

Přesto jsem se ještě nějakou dobu snažila vše zvládat. Děti a jejich studia, to byl velký závazek, ale i tlak na to, co ještě vydržím. Například i to, když se šéfové mezi sebou hádají a na mě přehazují své neshody.

 

Přišel zlom a já, v rámci změn ve firmě, odešla.  I v tuto chvíli jsem byla vystavena tvrdému nátlaku, abych se vzdala odstupného v přiměřené výši.

Nedala jsem se a odešla hrdě, se vztyčenou hlavou!

Ale co dál?

Ze všech stran tlaky, abych si nevymýšlela a šla někam pracovat, že poslouchat se musí všude.

Že je takovýto přístup nepříjemný, a že si to už nenechám líbit nikoho nezajímalo.  A i když jsem nějaké pohovory absovovala, věděla jsem, že tudy moje cesta nepovede.

Už ne!

Určitý čas jsem si dala na rozkoukání, oddych a nabrání sil.

Své psy a chovatelství jsem dávno měla, ale stále mi nedocházelo, že to mi právě nyní stačí!

Tak moc jsem po mnoho let jela ve velké tlaku, že jsem se neuměla ani zastavit a prodýchat.

Dokonce jsem to vnímala, jako osobní selhání!

Už v té době se mi objevovala myšlenka, co takhle vytvořit nějaký projekt pro ženy, jako jsem já a předávat své zkušenosti.

Nesmělé myšlenky, ale byly tu.

Najednou to přišlo

Jako blesk z čistého nebe mi někdo nabídl koučování

Sice ještě doba neuzrála, ale první kamínky mé budoucnosti byly položeny. 

Pak už stačil vhodný okamžik, správná výzva od správného člověka a já nastoupila do koučovací školy profesionálů.

Dnes již s několika certifikáty a další vzdělávání před sebou.

Můj styl života. Potřeba výzev, uznání, sebeúcty.

Začátkem studia jsem pochopila, že to je to, co dává smysl mé další cestě. 

 

Že takto můžu pomáhat ženám, jako jsem byla a jsem i dnes JÁ sama!

Vždyt jsem to již před lety sama chtěla, jen nevěděla, jak na to

Má budoucí cesta jsou vztahy pracovní i osobní. Jejich provázanost a to, jak pomoci ženám najít vlastní cestu samy k sobě.